28. září - zvláštní to den
28. září je pro mě jeden z nejvíc krizových dní roku . Vždycky to ale nebylo . Tenhle den jsem mívala spojenej tak maximálně s tim,že je svátek a třeba s tim, že můj bratranec a strejda mají svátek . 4 roky to mam spojený i s tim,že tenhle den má svátek i pan Divnej - jo, jmenuje se Václav . Co naplat , prostě ho znáte a vzpomenete si na tohle jméno, ať to máte jakkoliv . Ale poslední 3 roky mam tenhle den spojenej s něčim, co tyhle věci spolehlivě trumfne . I když datumem jsem se to dozvěděla až o den později,ale stalo se to na Václava . Před 3 lety .
Svatba mého nejlepšího přítele ,pana Dokonalýho to jak mi o tom "zapomněl" říct a já se dozvěděla až z jeho facebooku , stejně tak o tom, že bude otcem . Předem bych upozornila ,že jsem melancholik , což se dá přeložit jakože přecitlivělej introvert . Těžko se s tim žije a když se dozvíte takovou bombu , máte to v sobě ještě několik let , teda aspoň já jo . I když už to tolik nebolí jako na začátku . Odjakživa mam hodně nízký sebevědomí - jak by ne, když jsem od narození celkem těžce postižená a jako každej člověk s handicapem jsem hodně naivní . Všichni chceme lásku , bohužel naprostá většina lidí dá přednost někomu zdravýmu . Nedivim se , když mají na výběr , tak přece si nevyberou něco kazovýho . Pan Dokonalej si vzal za ženu zdravou holku . Víte, tohle bolí , že jsou pořád lidi , který mají svou úroveň a nehodlají si jí kazit nějakým mrzákem , i ta partnerka musí bejt na úrovni jako on .
Pan Dokonalej vždycky pracoval jako PR manažer, takovej ten typ v kravatě , mladej , nagelovaný vlasy a atraktivní tak , že snad každý ženský se při pohledu na něj samy rozevíraly nohy , včetně mě . Choval se kamarádsky a tak nějak normálně , ale trocha tý arogance tam asi vždycky byla , ostatně jak se na takovej post sluší . Jen já si to v tý zamilovanosti nechtěla připustit . Na to ,abych si představovala, že budeme partneři jsem měla moc malý sebevědomí , ale často jsem měla myšlenky co když jo . Moc mi nepomáhalo ani to, že se o svý přítelkyni se mnou skoro vůbec nebavil a když jo , často říkal doslova,že je divná a oslovoval jí ne jménem , ale jako Vona . Viděla jsem jí na fotce u něj na profilu . Co jsem z toho měla asi tak vyčíst ,že . O to víc to pak bolelo, když asi tak divná zase nebyla , že si jí vzal a má s ní děti . Můžu si gratulovat, že jsme spolu nikdy nespali , protože teprve pak bych se z toho asi nikdy nevyhrabala z tý křivdy .Deptá mě to , protože já bych mu o svý svatbě předem řekla . Hodně dlouho jsem si naivně myslela,že to byl jen omyl,že na mě zapomněl a že se ozve , měl času dost než jsem si ho smazala , ale nikdy nenapsal ani slovo , od tý doby o sobě nic nevíme . Měl už najednou jiný starosti a já ho nezajímala . Zatímco já samozřejmě dál čekala , že budeme kamarádi i na dálku a že tohle nás nerozdělí , rozdělilo .
Často se říká,že člověk by neměl žít s pocitem,že mu svět něco dluží ,ale to se lehko řekne . Zejména u nás s nulovým sebevědomím a ještě jako třešničku na dortu s hodně viditelným postižením , viditelným na první pohled . Těžko se žije s tim, že ten a ten má všechno lepší než vy a ke všemu přišel zadarmo , zatímco vy se se stejným úkolem musíte nadřít tisíckrát víc než on . Všichni melou o tom, že pokud máte zdraví, tak máte všechno ,ale co když ho nemáte ? Nemáte ani ten základ , co ostatní považujou za nejdůležitější . Jak se s tim dá žít ? Každej prej má karty rozdaný jinak a prej to tak je . Jak k tomu přijdete ale vy, když váš handicap je vrozenej , není to vaše chyba a nikomu jste nic neudělali ? Mě navíc osobně vždycky vadilo , že všechno si musim tvrdě vybojovat . Nikdy jsem neměla ten pocit, když se něco povedlo , že to mam lepší , protože já jsem si mákla , ale druhej pro to nemusel dělat téměř nic . Myslim, že právě my s handicapem , prostě s nemocema obecně máme ze všech největší právo řvát jak je život posranej a jak není fér . Pořád je prezentováno jak zdraví je nejdůležitější a když ho nemáš nemáš nic . Je to tak ? Takže to znamená,že já nemam nic a klidně si můžu dovolit žehrat na osud . Když vás celej život provází smůla , tak snadno vás další a další neúspěch utvrdí v tom ,že jste k ničemu a nic jinýho než neúspěch ani už neočekáváte .
Představuju si pana Dokonalýho , jak asi teď vypadá , vroucně si přeju , aby zfotrovatěl, přibral a jeho atraktivita je ta tam . Prostě si ho musim zošklivit . Představuju si, že ani jeho dokonalej život manažera není dokonalej , ale jde to těžko . Má totiž prachy a hodně prachů , takže jeho dcera určitě dostává ty nejdražší hračky , bydlí v luxusním domě, kde není ani smítko . Všechno je dokonalý a všichni zdraví . Je těžký si představit ,že to tak není , možná není,ale znam ho a vim ,že v bídě by rozhodně nežil a žít nebude . Asi si řeknete, že všechno není o penězích, ale shodneme se , že s penězma se vždycky žije snadněji než bez nich. Někdy si představuju,že se třeba i rozved, což ale nikdy nezjistim, protože s nim nemam žádnej kontakt . Ulevilo by se mi , ani by mi asi tolik nevadilo, kdyby se třeba oženil znovu . Mě tam ta Vona nikdy neseděla a radši bych někoho o kom nevim o koho jde .
Proč si zdravý lidi berou zase jen zdravý lidi a na nás zbývají jen ty zbytky, co nikdo nechce ? Viz. třeba pan Divnej , na něj taky nikdy nestály zástupy , taky mi přijde , že má se vztahama problém , ačkoliv sebevědomí co se týče žen má neúměrně velký . Jenže my hledáme typy pana Dokonalýho , taky nechceme ty zbytky a tak to jde pořád dokola , je to začarovanej kruh . Když to na mě pan Divnej kdysi zkoušel , tak jsem mu to napsala, co se stalo s panem Dokonalým a že se bojim navázat novej vztah , aby se to nestalo znova . Myslela jsem si,že ho to odradí, ale naopak ještě přitvrdil a až po hodně dlouhý době přišel na to , že mít s nim vztah fakt nechci . Je to zvláštní , ale my "chudinky " si často vybíráme takový, na který nemáme . Pánové si s náma pohrajou ,naslibujou nám všechno a dají nám naději , že možná .. pak nás odkopnou ,ale my k nim pořád něco cítíme . Zatímco odmítáme typy pana Divnýho , i když třeba tušíme,že typy pana Divnýho by nás nakonec možná měli rádi mnohem víc , ale my chceme víc , i když víme,že na víc stejně nikdy mít nebudeme . Takže jsme zase na začátku a vlastně všichni hledáme někoho lepšího než je ten druhej a něco "míň " nám nevyhovuje.
Takže 28.9. je pro mě specifickej datum. Už jsem si k sobě koupila flašku a dam si na žal . Nepomůže , ale je někdy fajn se hodně politovat a nadávat na svět, jak to mají ostatní jednoduší a jak mají dokonalý, zdravý, štastný a krásný rodiny , navenek určitě . Vám přeju naopak ten nejhezčí státní svátek . A já ? já si budu říkat , že to je jen jeden den a že zítra bude líp , koneckonců je to pravda , je to jen jeden den .
Kdo mi chcete poslat komentář prosím neposílejte , je to jen takový moje osobní vylití , který potřebuju a nechce se mi to ještě víc rozpitvávat .