Člověk diskutující
Velmi ráda surfuju po netu a vyhledávam diskuze . Za ty léta už vim, že bejt v nějaký komunitě " na názory " je fakt o krk. Pokud jde o společný zájmy ještě to jde , i když i tam jsou lidi schopný se pohádat i o to jakou kdo má barvu kola a čí je lepší , ale jakmile jste na diskuzi všechochuť to je teprve jízda . O víkendu jsem se přihlásila na Rodina.cz v dobrý víře . Trochu mě zaskočilo to,že většina témat byla o těhotenství a je fakt,že když někde slyšim slovo "snažilky " utíkam co nejdál to jde , ale tak portál je o rodině . Nicméně jsou tam i jiný témata a já si vybrala střední školu nevěděla jsem co , tak jsem napsala o intru, o těch 2 co jsem byla a jak byli rozdílný . Nezapomněla jsem ani na vychovatele, jak měli, dredy, piersingy a jak jsme to měli s nima celkem dost na volno . Chtěla jsem prostě ukázat ten kontrast s prvním intrem , kde se chovali naprosto odlišně . Myslela jsem si,že aspoň někdo ocení , že se k nám s postižením chovali kamarádsky a byla to skoro jako rodina - chyba lávky . Začalo se od nich valit jakože k takovým lidem by svoje dítě nedali , natož postižený , že tohle není žádná výchova, takový vychouše by tam nechtěli,že nemají bejt kamarádi a v podstatě, že my jsme spratci , co tam nic nemuseli dělat a podobně . Intr číslo 1 se jim zamlouval daleko víc i s těma jejich praktikama . No, paní evidentně doma dítě s postižením nemají a melou nesmysly . Myslim si,že snad každej rodič , kdo má dítě s handicapem a musí ho dát do ústavu , byť na intr právě chce , aby se s nim jednalo takhle , kamarádsky a rovně . Pak se to úplně nesmyslně otočilo na téma integrace a já se potichu vytratila .
Chtěla jsem si vylepšit karmu a do jinýho tématu napsala jeden můj článek o životě s postižením , dle mýho dost dojemnej , jistě to tam všechny začali rozebírat ačkoliv jsem tam hned napsala ,že o to nestojim a ať jen čtou . Vzápětí se přihnala jedna fůrie z diskuze předešlý a začala tam opět psát mimo mísu , načež ostatní slepičky se ke kdákání přidaly a téma bylo úplně jiný . A vylezla jsem z toho jak jinak "že ty postižený jsou dneska hrozně rozmazlený a divný " . Fakt už se mi chtělo brečet , kde jsem myslela,že bude klid , tak se zase přehnali jinam . Blbý je, že všichni vidí, kde jste založili téma, takže najít mě bylo snadný . Nevim, proč se zaměřili zrovna na mě, zas tak kontroverzní témata jsem tam nedala . Ono už od začátku to bylo " jé , nová , pojďme si jí vyzkoušet " . Už se nenosí nějaký přivítání , naopak , lidi, co jsou tam dlouho si vás vychutnají hned a se všim všudy . Takový ty kápa a ostatní slepičky jen přizvukujou . Takže jsem se nechala smazat, sama to udělat nemůžu a musim poprosit , což je taky blbý . Nestojim o to, abych cokoliv napsala a byla terčem posměchu nebo urážek , lidi jsou strašně zlý .Bavili se tam stylem , že tam vůbec nejsem, což mě vytáčelo na nejvyšší míru . A vůbec mam pocit,že svoboda diskuze už dávno není - můžete napsat co chcete ,ale počítejte s tim,že vás ostatní uklovou , jak jste si dovolili mít jinej názor než většina .
Taky jsem často byla ve skupinách pro postižený . Se zdravýma si s ničím nezadají . Ono se řekne jsme všichni stejný, ale není to tak . Často se tam objevujou typy , co o sobě píšou jak jsou hrozně aktivní a velmi rádi se tim chlubí, na ty z nás , co tohle k životu nepotřebujou se dívají skrz prsty a myslí si,že jsme líný. Jen život , kde máš za den tolik aktivit, že by to nestihnul ani Superman a oni na vozíku jo, podle nich stojí za to . Nemyslim si . Kdo nesportuje nebo neprojel na vozíku půlku světa je totální mimoň . Abys byl in , tak musíš bejt neustále v pohybu a hlavně to co nejvíc prezentovat, aby každej viděl . Hlavně ty nuly, co nic nedělají . Další skupina je ta, která neustále vykřikuje , jak je všechno v pohodě a nic není problém .Čim víc takhle vykřikujou , jak jsou silný , tim víc nejsou ,to mi věřte . Jen se snaží přesvědčit sami sebe a vytáhnout se před ostatníma aspoň na netu , ale uvnitř sebevědomí nemají . Tak se často prezentujou ty, kdo jsou po úraze nebo tak, ty, kdo byli zdravý a zoufale se snaží předstírat , že je to tak pořád . Tyhle skupiny jsou plný lží , závisti a předstírání , smutný . Momentálně jsem v jedný kratší dobu , paradoxně se snažim moc nediskutovat radši . Nikdy jsem se v takových skupinách moc dobře necejtila, rivalita je tam obrovská a závidí se i tam to postižení , protože každej má jinak těžkou diagnozu . A když jeden napíše "můžu vstát " a ten druhej ne , to je hned oheň na střeše . Takže ani tohle tam nemůžete napsat , nepřijde vám pochvala za to,že jste vyšli 5 schodů, nýbrž povzdech , že "já vstát ani nemůžu ". Takhle je to tam každej den .
Mam labradora , takže jsem v několika skupinách , dávam fotky , ale musim přesně vědět kterou, protože ostatní páníčkové vždycky všechno vidí a vždycky je něco špatně .
Tak nějak nevim, kam se vrtnout , s ženskýma jsem si nikdy moc nerozuměla a ženský témata mě fakt nikdy nebraly a u mužských diskuzích se zase nechytám já . Nehledě na to , že kdybych se v nějakým tématu třeba vyznala , tak by mě mezi sebe asi těžko přijali , protože "jé , ženská " . Vyjít nahoru na mužskej žebříček by dalo spoustu práce . Psi, tam taky bacha,že jo .Takže jsem ve skupinách, kde se dávají tématický fotky , třeba zemí a tak . U mě převažujou skupiny cizích diskutérů . Takže se můžu schovat za to, že jsem cizinka a anglicky se mi psát nechce, i když anglicky umim . Takže občas nějaký to "hau du jů dů? " napíšu ,ale do složitějších témat nejdu . Něco mi říká,že i mezinárodně se může strhnout v názorech pěkná mela . Takže tam pravidelně prdnu nějakej obrázek ,obrázkům rozumí všichni a je to .
Komentáře
Přehled komentářů
Tak člověka na vozíku stojí běžný věci mnohem víc námahy. Třeba najít si práci. Není divu, že se pak rád pochlubí. V horším případě ho "zkazí" jeho okolí, protože ho plácá vytrvale po zádech právě za ty běžný věci. To, že je někdo aktivní a hodlá odněkud skákat, to proti tomu nic. Každý jsme nějaký a někoho sport baví a jiného ne. Mě na tomhle spíš štve to, že různý to exhibování a la "vozíčkář může objet trabantem půlku světa/skákat z Nuseláku", to je furt jak na opičky v zoo. Jasně, že vozíčkář může spoustu věcí a že není problém to zařídit. A že to velmi dobře funguje, když se sebere dobrá parta a udělá to. Jenomže tyhle exhibice nepomůžou v tom, aby vozíčkář mohl normálně fungovat ve společnosti a jet třeba bez problémů vlakem. Naopak se tím trochu posiluje to, že oni jsou to přece banda exotů a nesmí jim vadit, že tu na ně nejsme zavedený a máme tu trilion schodů.
Zase nic nedělat, to bych nevydržela, sport mě nebaví, ale aktivit mám hodně tak, aby mě naplňovaly.
vozíčkář
(Ariel, 12. 8. 2020 18:27)