Co mě čeká v únoru
Měsíc únor je pro mě docela fajn , teda pokud nenapadnou dva metry sněhu . Bylo zvláštní , že když jsem byla na víkend u našich, tak tam napadlo snad 20 centimetrů a tady nic a to to dělí jen 30 kilometrů . Ani jsem nevěděla jestli vůbec přijedu - kdyby vláda rozhodla o těch 15 kilometrech kolem domu, tak musim zůstat u našich , nemam tady ještě trvalý bydliště , jsem ráda ,že to ještě nezavedli a snad ani nezavedou , tohle je nedomyšlený . Do toho jejich limitu bych se rozhodně nevešla , i když bůhví jak by to kontrolovali to dodržování .
Taky jdu v únoru k zubaři a to konkrétně 15. Už to není co to bejvalo , že jsem tam přišla a nevrtali . Prakticky úderem mých 30 narozenin už je to, co návštěva, to kaz a to tam chodim každých půl roku . Tohle jsem nikdy neměla a o zuby se starám pořád stejně . Fakt jako kdyby se to tou 30 nějak zlomilo . Takže vzhledem k okolnostem se tam "strašně " těšim . Taky bude u nás v únoru spousta narozenin - v půlce února má moje máma a já a moje psice Bára máme narozeniny ve stejnej den na konci února . tak slavíme společně . Takže pro mě je únor každoročně únor i to,že jsem zase o rok starší .
O víkendu jsem ze soboty na neděli sledovala ten slavnej automobilovej závod v Daytoně. Je tam asi tak třetina jezdců z DTM , teda až na ty tři nejlepší , takže jsem byla relativně v klidu . Jak už jsem psala, tak když jsou tyhle závody a je tam někdo komu fandim tak se mi celou noc blbě spí. Tentokrát tam jel Timo Glock , tak vzhledem k tomu, že mi i nadále neúnavně lajkuje na Instagramu ( s Rastem jsem to zkusila podruhý a zase nic . Prostě mě s lajkem vždycky přeskočí ) , tak jsem se rozhodla,že to taky budu sledovat . Všichni jezdci dávají na Instáč videa z toho , tak je to celkem zajímavý , člověk je tam vlastně s nima a nejde to jen tak přejít , sledovat se to musí , když vidí, jak jsou z toho nadšený . Kolem 2 ráno jsem spala a oznámení, že mam něco na Instagramu - Timo Glock mi lajkoval komentář , ten je na netu pořád, když zrovna nebyl v autě, tak lajkoval . Má tisíce fanoušků a nechápu, jak to stíhá . Potěšilo mě to ,ale taky mě to vzbudilo . V Daytoně je totiž o 6 hodin míň než tady a zabrat mi už pak moc nešlo , takže jsem se znova připojila k závodu až jsem u toho usnula .
Moje vůbec první 24 byla v Německu na podzim , ale nakonec to 24 hodin ani nebylo , tenkrát to zastavili kvůli počasí , takže většinu noci nic nebylo, což jsem ale netušila , takže se zase spalo na prd. Až když jsem zjistila,že je to pozastaveno , spala jsem jako nemluvně . Daytona to měla regulérně 24 hodin . Nicméně bylo dobrý,že kvůli časovýmu posunu to vyšlo tak, že velkou část jejich noci bylo u nás už ráno , takže se dalo na noc koukat už přes den . Na druhou stranu u nás byl konec závodu někdy před 22. večer, ale ani konec jsem si nenechala ujít .Tyhle závody mají zvláštní kouzlo , když je tam někdo, koho " znám " je to fajn , ale já prostě nejsem zvyklá celkově ponocovat . Můžu to nahnat předem ,ale stejně v ten můj čas začnu zívat . Mozek prostě neoblafnu , i když je to takhle "jednou za rok " Docela mě to štve , že nedam víc .Nicméně nakonec byl 3 ve svý kategorii aspoň jeden jezdec ex DTM , takže stopu tam máme . Jinak se musim přiznat ,že trochu nechápu ten systém vytrvalostních závodů . Celej den jezdíte jak blb a nakonec vás stejně může někdo předjet , což se včera 5 minut před koncem i stalo . Jakej to má pak smysl ? Nebo naopak si třeba tu svou pozici držíte od noci a taky na ní i celkově dojedete . Pro mě divný a asi tam jde spíš o tu radost z jízdy a že vy jako jezdec tuhle porci zvládnete . Klasický závody mám teda radši .
Ale co se mi na tom líbí nejvíc je ta solidárnost mezi jezdcema na sociálních sítích , lajkujou si mezi sebou a to třeba byli v DTM soupeři , tady je to jedno a je mi to sympatický . I já to tak měla,že při Daytoně fandim všem a když jeden po druhým postupně odpadávali , protože tam se celých 24 hodin jezdí s jednim autem a nesmí se nic opravovat , bylo mi to fakt líto. Všichni fanoušci jsme se promíchali a lajkovali tam, kde za jiných okolností asi ne . Jinak už lednu měla bejt moje velká premiéra zubních vrtaček neboli formule E . Nejelo se to kvůli kovidu, takže to začíná pěkně . V únoru pokus číslo dvě , snad už to klapne , protože jinde pohromadě ex jezdce DTM neuvidim .
Prostě vcelku náročnej víkend . O to víc jsem se těšila do postele, nerušeně spát . Navíc jsem si poprvé převlíkla postel novým povlečení od Matějovskýho . Mam ho ještě od Vánoc a hodně jsem se na to těšila . Výsledek můžete vidět na fotce