Co udělal pan Dokonalej
Tenhle článek není aktuální , stalo se to už před lety , mam ho na blogu a nechtělo se mi ho psát extra, takže jsem to využila než se smaže . Slíbila jsem,že vám napíšu , jak to dopadlo s panem Dokonalým , tak plnim .I pocity už jsou po těch letech jiný a emoce už dneska tak nejedou . Jo vzpomenu si , když je ten datum nebo tak,ale jinak . Kopanec do zadku jsem asi potřebovala .Takže tenhle článek je to, co bylo
Dneska je to přesně měsíc, měsíc , co jsem celý 3 dny jen brečela , svatba kamaráda , svatba, o který jsem neměla sebemenší tušení mě dostala . Nevim, jestli je normální když to oznámí na facebooku když už je po všem, mě to urazilo . Zřejmě nejsme takový kamarádi, jak jsem si do tý doby myslela když mu nestojim ani za to, aby mi řekl o tom,že se žení . Vždycky jsem měla za to,že tohle si s předstihem řekneme .Možná si řeknete,že mi chtěl uchránit před zklamáním ,ale já vim,že v tom to nebylo - prostě na mě už zapomněl a nepatřim do jeho života, což jsem naivně myslela , že pořád ano . V počátečním šoku jsem mu napsala gratulaci , byla to snad nejulhanější a nejmíň upřímnější gratululace , co jsem kdy napsala . Samozřejmě,že on nic nepoznal a jeho odpověď ve stylu : byl to ten " nejkrásnější den " mě donutila jednat . Vim,že je to slabošský ,ale musela jsem si ho vyhodit z přátel bez "varování " , on mi koneckonců o svojí svatbě taky nic neřekl,takže si nemáme co vyčítat . Pro jistotu jsem si ho i blokla ,aby už mě nemohl nikdy kontaktovat , nechtěla jsem mu nic vysvětlovat a je někdy lepší odejít v tichosti , bez rozloučení ..
Když byste se mi zeptali, jestli mu to svatbu přeju , odpověděla bych,že ne . Je to měsíc a i já jsem doufala ,že za tu dobu až to nejhorší odezní , že se na to budu dívat jinak, ba , že budu snad i litovat toho vymazání z přátel , protože jinak už se nestýkáme , ale nestalo se . Samotnou mě trochu děsí, že mě to vůbec nemrzí , přece jen bylo to hodně intenzivní a znali jsme se roky , jasně, občas si na něj vzpomenu ,ale velmi rychle jsem přijala,že už v mým životě nebude a asi je to i jakási ochrana pro mě . Rozhodně netrpím žádnýma nostalgickýma vzpomínkama , to vůbec .
Nejsem typ, co by se přetvařoval jak jim to přeju a přiznám se,že jsem ho nechtěla dál mít v přátelích z toho důvodu, co u něj bude dál. Třeba bude tátou , bude mít dítě a nesnesla bych fotky na fb . Přiznam se,že nesnesu jeho štěstí, takhle to dopadnout nemělo . To všechno , jo, vždycky jsem chtěla bejt na jejím místě já , celý roky jsem o to usilovala a teď ? moje prohra . A co byly ty naše držení se za ruce ? ty naše polibky , to naše hlazení ? (což se vším mimochodem začal on a já byla spíš zdrženlivá ) zřejmě předehra , aby to pak doma moh rozjet s ní . A co jsem vůbec byla já , jak mě vnímal a vnímá asi do teď ? . Jako nějakýho spíš kluka, se kterým se dá bavit o sportu a nemá city , natož, aby se někdy zamiloval ?. Přitom o mojí zamilovanosti k němu věděl .
Jo, přiznávám jsem mrcha , ale nechci se přetvařovat, jak je všechno super když není . Kamarádi taky nejsme , jak mi on sám dokázal , tak mě odpadá i to " kamarádi si přece přejou" ," tvoje štěstí je i moje štěstí ", bla bla . Nebo ten citát: usmívej se , aby lidi neviděli jak moc tě to uvnitř bolí . Ale proč ? Každej má právo na to ukázat, jak se cítí a ne to zadržovat ," protože to tak má bejt ". Jsem sobecká mrcha, vím to ,ale žije se mi mnohem líp . Je to lepší , než se přetvařovat před ostatníma hlavně sama před sebou . Odpouštět mu taky nehodlám , protože nedávno jsem to udělala s jiným člověkem a je to snad horší než předtím.. a proč? protože , abych měla ze sebe fajn pocit, jak jsem hodná a velkorysá ? díky , nechci , nebo že by on , kdyby to bylo obráceně by se tak nechoval jako já ? to přece nemůžeme vědět a já jsem prostě já, originál a řešim to takhle. Nebo,že to časem přejde ? ne, já vim ,že tohle si v sobě ponesu napořád . Za celej svůj život mám na vztahy smůlu , většinou jsem to nějak překousla, zase se zvedla a odpustila ,ale co když už jsem si pro tentokrát řekla dost ? mám právo bejt na něj naštvaná , ukřivděná třeba až do konce života, už mě to sere , jak se mnou život neustále vyjebává a klidně do celýho světa vyřvu tuhle upřímnost : NEPŘEJU JIM TO A UŽ HO NECHCI NIKDY VIDĚT ! !
Jako "bonbonek " mě za pár měsíců ve 2 ráno přišla smska , že se stal otcem . Fajn, vzpomněl si , ale byla to ta smska co se posílá všem a nic osobního . Nemusim psát , že ani o tom jsem neměla sebemenší tušení ,že to dítě vůbec čeká . Ale tentokrát už jsem se tomu jen smála , fakt , zoufalstvím , už jsem nemohla , už nešlo ani brečet nebo nadávat nic , strašně jsem ze všeho byla unavená a už mi to bylo jedno. Ironie je,že to děcko se narodilo jen o 2 dny pozdějc než já a já jsem ráda,že ne ve stejnej den , protože by se mi to připomínalo na do smrti .Po pár dnech jsem mu už naprosto bez emocí napsala smsku , že jsem si myslela,že jsme kamarádi a ty by si tohle říkat měli . Odpovědi jsem se nikdy nedočkala . Mam ráda uzavřený věci ,ale tohle se nikdy neuzavřelo díky němu . Děcko jsem nikdy neviděla ani na fotce a popravdě ho vidět nikdy nemusim a nechci , nechci si to spojovat s nějakou tváří a k ničemu by mě to nebylo . Hrát si na "tetu Hrachajdici " fakt nemam a nechci to ,akorát by mě to sráželo ještě víc .
Takže tak , možná už má víc dětí a vytušil,že mi psát jejich míry a váhy fakt nemusí . Žiju bez něj , o jeho životě nic nevim a je mi líp . Vlastně ani nevim, jestli chci, aby se fo klubu vrátil - na jednu stranu by to znamenalo odchod pana Divnýho , což si nic jinýho než tohle ani nepřeju a na druhou bych asi nedokázala se s nim znova skamarádit na tý úrovni, co jsme měli předtim . Tohle už nikdy nepůjde .A s odstupem času můžu říct, že bych nic neudělala jinak , jsem ráda,že jsem s nim brzy přerušila všechny styky , protože tejrat se fotkama šťastný rodinky a dělat jak je všechno úžasný je zbytečný, když to tak opravdu necejtíte . každej máme právo se nasrat a už nikdy tomu druhýmu neodpustit , byť někdo jinej by to tak třeba neřešil .Letos na podzim už 3 roky .