Kristova léta
Dnešním dnem je mi 33 , takže Kristova léta . Když si vezmu,že hned po narození jsem měla malou šanci na přežití je každej rok vyloženě zázrak , spousta lidí s podobným postižením se toho ani nedožije a mě se to povedlo . Vůbec se na 33 let necejtim a pořád jsem tak nějak zamrzlá v pubertě malinko , i když posledních pár let rostu . Na druhou stranu nevim , jak by se člověk měl chovat ve 33 . Jistý je,že tohle číslo na dortu nemůžu ani otočit, abych si připadala mladší :D . Doufám,že i nadále mě bude neznalý okolí považovat dejme tomu za 20 , což je občas skutečně děje :D .Dnes jsme měli oslavu s rodinou , slavím společně s mámou , která měla narozeniny o pár dní dřív a dokonce jsme měli každá svůj dort . Ale hlavně má dneska narozeniny naše Bára a to vůbec první , takže dostala taky svůj psí dort a ode mě dárek - svítící fresbee. Chtěli jsme jí vyfotit u dortu ,ale docela jsme měli obavu , protože je labrador a ty žerou naprosto všechno a hned , takže obava,že by jsme nestačili zmáčknout spoušť tu byla, ale překvapila - opatrná a pomalá , takže super . Naše nejdůležitější oslavenkyně . Zítra to jdu ještě "dooslavit" na prohlídku k zubaři , takže zakončení jako víno :D .
Dala jsem si i takovej menší dárek , od včera pracuju na tom dát dohromady moje spolužáky ze základy , sice se máme v přátelích , ale chtěla jsem něco, kde bysme byli po kupě , navíc na 4 spolužáky kontakt vůbec nemám , takže možná se najdou , protože jsem poprosila zdravý jádro , jestli o nich něco neví . Bohužel to vypadá,že ostatní 2 holky ,co se mnou chodili do třídy profil na fb nemají , škoda . Takže jsem dneska udělala skupinu , pojmenovanou na počest naší třídní . Byla to škola pro tělesně postižený , takže nás ve třídě bylo málo , ale už mám ve skupině většinu . Nedělam si iluze , že to tam bude žít a hlavně u těch z ústavu asi ne , přece jen žijou jinak a mají jiný starosti než my doma , což chápu , ale už se tam objevujou fotky a tak . I když se mi zdá, že aktivní budeme jen 2 . Může se tam dávat cokoliv , tak snad se ještě někdo chytí , ale hlavně jde o to mít možnost si tam "popovídat " vzájemně, mít na ty , který ještě nemám kontakt a mít nějaký to "jen naše" . Těžko se jinak sejdem , když každej bydlíme jinde a hlavně máme pohybový postižení . Tak snad to tam brzy nebude mrtvý .Ale založit s nima nějakou takovou skupinu byl vždycky můj sen a jsem ráda , že do toho všichni šli .