Lásky 4 kolové a zakázané
Jako každej i my s postižením chceme lásku . Možná o to víc ti z nás, kdo mají handicap od narození . Přiznám se,že jsem vždycky chtěla zdravýho chlapa , vim, že zrovna já bych měla brát všechno co se nabídne ,ale i chlapi s postižením jsou leckdy ehmm, diskutabilní . Chtěla bych ale psát o láskách školních nebo spíš o středoškolních.
Nikdy jsem to neměla tak,že bych se zamilovala do spolužáka nebo tak, vždycky do zaměstnance , prostě mě ty zdravý vždycky přitahovali víc . V institutu před Prahou to začalo v nácti civilkářema , který tenkrát ještě byly a pokračovalo to na střední na intru vychovatelem. Nutno dodat , že onen vychovatel, tam byl jedinej mladej muž , takže jsem neměla na výběr, ale byl fakt pěknej . Co mě štvalo bylo,že já jsem si tu cestu k němu složitě proklestila a když to zjistili ostatní,že to jde , hned toho využili . Například já měla tu "drzost " mu začít tykat , přestože tam se vychovatelům běžně netykalo a děvčata z intru mu houfně najednou začali tykat taky . Nebo jsem mu jednou při jeho svátku dala pusu na tvář a co holky ? Štvalo mě to , že to co jsem si já pracně vydobila oni měli bez práce . A to mi věřte,že já se v těhlech věcech hodně stydim a před nějakou takovou akcí jsem hodně dlouho nervozní a vůbec si nevěřim . Prostě závistivý telátka , že já něco mam na víc a oni ne . Já prostě na ty vztahy se svýma nikdy nebyla ,ale vysvětlujte jim to , já třeba zase nechápala , jak může bejt vztah klient a klient .
V Praze už to bylo jiný , všechno volnější , věkem k nám byly všichni od asistentů pedagoga až po vychovatele , mnohem víc lidí i víc výběru :D .Asi tam nebyl nikdo, kdo by nevyjel po zaměstnanci , je pravda,že takový lásky jsou spíš platonický a spíš než nějaká horoucí vášeň je to způsob, jak tam přežít a těšit se tam na někoho . I když je pravda,že jeden klient tam chodil se svou vychovatelkou a dokonce spolu pak i žili. Nebo znám 2 asistenty pedagoga, který si vzali klientky a dneska jsou manželé a mají spolu děti . Takže to jde . Jenže to je vyjímka . Už podvědomě máte v hlavě, že to zkusit můžete ,ale stejně to asi nedopadne . Ofiko tam byly vztahy s personálem zapovězený ,ale znáte to. Jedna holčina tam měla vztah s asistentem pedagoga hned v prváku . Všichni jim to rozmlouvali ,ale jim to bylo jedno . Tak jako proč ne , byli k sobě věkem ideálně a všichni tam měli normální IQ bez mentálního postižení , takže i psychicky se dát mohli dohromady , jako každá jiná škola . A navíc je to i vina toho konceptu - jestli se tam personál chová kamarádsky a měl se tak chovat a kor u asistentů , ty byli fakt jak naši spolužáci , tak ať se nediví , že v tom věku dospívání se něco takovýho stane . Je fakt, že vztah s asistentem by byl asi divnej, kdyby to byl můj asistent , ale pokud je třeba ve třídě ,ale stará se o spolužáka , tak v tom nevidim problém .
Jak už jsem psala , tak i já se zamilovala do našeho třídního asistenta , bohužel v době, kdy začala mít vztah i ta slečna s jiným asistentem , takže se i na nás začali dívat skrz prsty . My spolu neměli vůbec nic , kromě kamarádění ,ale ostatní to viděli jinak , Jednou se stalo,že jsme byli ve škole v bazénu , náš asistent mi do něj pomáhal a jak mě vzal , tak mi dal ruce na hrudník , bohužel u toho byly 2 učitelky a on už nikdy do bazénu naší třídě pomáhat nepřišel . A teď mi řekněte - jak se pozná, co je v pořádku a co už ne ? Člověka s těžkým tělesným handicapem musíte nějak držet , často si musíte přendat ruce a často doslova na sobě ležíte , protože jinak to nejde .Nejde přesně určit ,jestli to byl záměr se mě "nepovoleně " dotýkat nebo se jen otřel jak přendaval ruce . Nutno dodat,že ty učitelky jsem mívala hodně ráda ,ale po tomhle incidentu už jsem se jim vyhejbala , naštvali mě .Taky tam byl Filip, asistent. Kluk o pouhý 3 dny starší nežli já . Nebyl špatnej, bavili jsme se, ale brala jsem ho spíš jako kamaráda . Přece jen byl starší jen o pár dnů a měla na něj zálusk spolužačka , tak jsem jí ho nechala. Byl ještě spíš děcko v tý době .
Pak jsem taky byla s Martinem , přišel jako asistent pedagoga a občas k nám chodil na výpomoc . Ve škole jsem s nim moc nebyla . Až když jsem školu vyšla a byla jsem v takzvaným Samostaným bydlení, v garsonce v areálu ,ale už tam fungujete sami , včetně vaření a tak . Už nemáte doprovod vychovatelů,ale ,museli jste si ho zajistit sami přes tamnější agenturu . Martin tam přešel , bylo fajn někoho znát už ze školy z dřívějška , takže jsme se domluvili,že pokud někam budu chtít doprovázet , půjde se mnou . Chodili jsme na hokej a tak .Je fakt , že jsem v něco doufala, ale časem mi to bylo tak nějak jedno . Zas takovej plamen vášně jako u jiných to nebylo .Ale jsme v kontaktu na facebooku dodnes .
Co se týče vychovatelů , tak v prváku se mi líbil jeden , Jirka . Jednou jsem využila to,že jsem byla sama na pokoji a potřebovala jsem naladit televizi , tak jsem si ho zavolala , moc si to nepamatuju , ale myslim,že jsem ho pohladila po ruce a on cuknul a byl z toho docela špatnej . Ale ne víc než já - dlouho jsem si to pak vyčítala , nechtěla jsem ho nějak vyděsit ,ale čekala jsem,že na to bude reagovat vyspělejš a že se k tomu nějak postaví .Přece jenom, jsem si myslela, že tohle už někdy zažil . Neřekl ani slovo a šel pryč . Divný,že ho tohle vyděsilo, když zrovna mě pomáhal vysadit při hipoterapii na koně a pohlazení po ruce bylo oproti tomu tam čajíček. Jak jsme si byli blízko . Za krátkou dobu odešel úplně, z čehož jsem měla úplný výčitky svědomí , že jsem musela provézt něco špatnýho ,ale kvůli mě to nakonec nebylo . Škoda , byl fajn . Vůbec je to zvláštní tadyty pomáhající profese . Na jednu stranu je všechno pod pasem ( někdy i nad nim,že ) vedeno jako něco, co se nesmí ,ale na druhou stranu je úplně jedno , když vás vychovatel někam vysazuje a vy se po něm doslova válíte nebo se držíte s nim ve stoje tak,že se ho držíte za zadek a doslova ho objímáte. To,že se s nim při úkonu držíte za ruce a že jste na něm namáčnutý tělo na tělo . Nikoho nepohoršuje a ani jeho samotnýho ne . Tak já nevim , jakej je mezitim rozdíl ? Rozdíl mezi dotykama milenců a tímhletím ? Dávají si bacha, aby se o vás nějak neotřeli , když nepotřebujete třeba postavit ,ale jinak to vždycky byla pomalu misionářská poloha ve stoje a vše bylo ok .
Možná se nás tim že nemůžeme mít vztah se zaměstancem snaží chránit , protože velmi často to nevyjde a hádejte , která strana se pak bude cejtit víc ublíženě a bude jí to víc bolet ,ale proč nás nenechat si nabít hubu ? proč nám do zakazovat , když do stejnýho bysme se zamilovali tak i tak ,ale my máme tu smůlu ,že má povolání, jaký má ? Ale no tak, pamatujte,že zakázaný ovoce chutná nejlíp , tak proč ho neutrhnout a neochutnat ?