Příběh téměř detektivní aneb o Karimovi
Moje hvězda je dá se říct celoživotně člověk , se kterým se vlastně neznám, ale jeho životní příběh mě strašně zaujal .
Začalo to v roce 1990, kdy jsem coby 3letá byla na tři měsíce sama v lázních v Luži- Košumberku . Na pavilonu, kde byly děti s neurologickýma vadama od 3 do 10 let . Samozřejmě ,že to všechno znám jen z vyprávění od mojí mámy , protože ta byla zrovna u toho při návštěvách . Jednoho dne tam přišla paní v šátku , položila na zem asi tak 3 letý postižený dítě , odešla a už si pro něj nepřišla . Muselo to bejt pro tu jeho mámu hodně těžký ,ale asi se měl v ČR líp než tenkrát někde v Africe odkud byl . Říkali mu Malej Hamza po zakladateli léčebny ( Mudr . František Hamza ) , protože měl složitý přijmení . Měl stejnej handicap jako já a taky nechodil .
Časem jsem sice jezdila už s mámou jako dprovodem na jinou budovu ,ale příběh toho kluka koloval celou léčebnou - jmenoval se Karim , byl z Libye a žil tam celoročně x let , jen na Vánoce si ho vždycky někdo bral domů . Konkrétně jedna fyzioterapeutka , která shodou okolností cvičila i mě , když mě byly ty 3 roky. V místě , kde jsem jezdila do lázní pracovala shodou okolností sestra , která se s tou fyzio sestrou hodně přátelila , takže občas o Karimovi něco řekla . Třeba,že bylo problém ho dát do školy , protože ještě neuměl dobře česky . Že byl z 8 dětí atd. Poslední , co jsem se dozvěděla ,že si ho ta sestra adoptovala a odjela s ním pryč , protože na maloměstě je moc dobře nepřijali - černá pleť atd . Jednou jsem Karima snad i viděla - to když , jsme tam chodili na procedury , lezl po zemi po kolenou bylo mu tak cca. 9 let, otočil se na mě a díval se na mě . Dodnes si vzpomínám jaký měl krásný , smutný oči .Časem se tam objevil další klučina ze stejný země , se jménem Nurdin , což bylo trochu podivný , ale tak proč ne , prostě další ze stejný země .
Občas jsem se mámy na Karima zeptala , ale nikdy se o něm nechtěla bavit . Pořád mě to vrtalo hlavou a to víc ,že se tomu tématu vyhýbala . A bylo zvláštní ,že všechny ty informace byly jiný než jsem je znala od jiných, byla jsem zmatená . Stejně podivně reagovala i na tu fyzioterapeutku -" byla taková divná" a bylo vidět,že jí nečím vadila .. Časem jsem se rozhodla ,že se obrátim na Poštu pro tebe . Takže jsem naposledy zeptala mámy , co všechno ví a reakce stejná - nechci se o něm bavit. Byla i proti, abych vůbec do tý Pošty něco psala , ale já si stála na svým a zjistila jsem od ní aspoň jméno ty divný sestry - Lenka . Z Pošty pro tebe se mi fakt ozvali , ale,že prej mají málo informací ,což mě trochu zarazilo . Přece jen je tenhle pořád o tom,že hledají někoho , o kom moc nevíte nebo ne ? A taky , kolik je asi u nás Libyjců s tělesným postižením ?
Tohle teda padlo . Nicméně jsem se v roce 2008 rozhodla,že po letech opět pojedu do lázní jako pacient a budu se po Karimovi ptát , přece si ho tam musí někdo pamatovat . Ptala jsem se , ale nikdo nic nevěděl . Dokonce jsem si zajela přímo na ten pavilon, kde jsme oba tenkrát oba byly a potkala jsem tam tu sestru , co s tou fyzio kamarádila . Jenže ani tahle sestra se o něm nechtěla bavit , věděla o koho jde a byla viditelně v šoku ,že se na něho ptám a okamžitě změnila téma rozhovoru, přesně jako moje máma . PROČ ? , CO SE STALO ? TO ANI SKORO PO 30 LETECH O TOM NESMÍ NIKDO MLUVIT ??. Pak mě napadla kartotéka se zeptat, ale zrovna jí stěhovali a byla zavřená ,takže jsem se tam nedostala . Prostě - nikdo ho tam neznal , nikdy neviděl , což je absurdní když tam žil tolik let .
Za pár let jsem se zkusila zeptat i na facebooku v diskuzi o týhle léčebně a přišla mi odpověď , že opravdu na tom a tom pavilonu byl kluk z Lybie , odjel domů kolem roku 2000,ale,že se jmenoval Jahim , to už bylo i na mě moc . Jakej Jahim zase ? Vůbec tomu nerozumím - jaká je pravděpodobnost ,že se tam sejdou hned 3 kluci ze stejný země ? . Každej ho sice zná ,ale pod jiným jménem .. Nebo,že by všichni 3 byly nakonec jedna osoba ? . Vrátil se opravdu za svou rodinou do svojí vlasti nebo ne ? . Je to celý hrozně podivný , zamotaný a já se začínám smiřovat s tím, že se asi nikdy nedozvím , jak to s ním dopadlo . Je možný,že to s ním dopadlo špatně a že třeba už nežije , ale proč je to taková 13. Komnata každýho , kdo o něm věděl ?
Nemám ráda otevřený konce a navíc když tady to zavání nečím zvláštním , něčím, co mi nikdo nechce říct . Vědět konečně , co se stalo s tou mojí hvězdu , která ke mě patří celoživotně . Abych konečně mohla na to svítit byla by vyřešená a uzavřená . I když on tam vlastně vždycky pořád bude v tom mým nebi hvězd , ať to bylo jakkoliv.je pomyslný nebe tu jeho hvězdu dát ,