Prokletí 25.2.
Včerejší den stál fakt za to . Začneme ránem . Bolest v krku a náběh na kašel . Rozřízla jsem si palec u nohy, zřejmě o dlaždičku v koupelně , vypadá to,že vevnitř je tříska či co ,ale nejde ven. Na nohu jsem nemohla došlápnout . Ono se řekne, že stejně sedim a je mi hej , ale někdy na to šlapnout musim . Já navíc jak mi dělá problém stát, tak tu váhu dávam dopředu a tudíž i na palec , takže to je fakt utrpení . Lehce mám v plánu cvičit , protahnout se , cvičim na zemi a máma mi říká ať se šoupnu jinam , převrátim se a hrozná bolest , tentokrát palec druhý nohy . A krev , narazila jsem nějak na mámu a převrátil se mi nehet , i přes tu bolest jsem se musela už smát , to není možný . Takže nejen,že kulhám s jednou nohou , ale i s druhou a jakejkoliv dotek pod nehtem je cejtit . Mít zanáplastovaný oba palce , ještě když i tak máte problémy se udržet na nohou je fakt super . Takže se tu pohybuju ještě jako větší mrzák než sem .
Včera bylo taky výročí smrti mojí milovaný babičky . Včera slavilo 2 narozeniny to dítě , čtenář, kterej mě čte delší dobu jistě ví, jaký dítě mam na mysli . Už mě to tak nedrásá jako před pár lety , ale stejně v tenhle datum si vždycky vzpomenu a díkybohu aspoň za to, že to dítě se nenarodilo ve stejnej den jako já , aspoň v tomhle mi byl Pánbůh milostiv. Vzpomínky, smutek , snažila jsem se tomu vyhnout, ale nešlo to . Stejně je zajímavý, že pro někoho je určitej datum tim nejšťastnějsim a pro druhý dnem nejsmutnějším , kdy navždy ztratil jedny z nejmilovanějších osob, co kdy v životě měl .
Pes nám utek a museli jsme jí nahánět skoro přes celý město . Jedna paní od nás z ulice, odvezla jí rychlá a vypadala na tom dost blbě , hodně stará už , ale hrozně milá , znám jí od mala, vždycky mě zdravila , usmívala se , milá paní , tak snad to bude ok a 25 si nevybere svou daň . Táta byl taky včera na ORL na kontrole s tim nosem, jak má chronickou rýmu . Už musí podruhý na operaci s tim v relativně krátký době a jak je nervní z toho a přenáší to na nás všechny snad nemusim ani psát . Byla jsem v naší nový knihovně , knihovnice naše tam není a všechno je tam rozházeno a chaos . Když jsem si konečně vybrala knížky , tak mě pípátko knihovnice upozornilo , že všechny knížky už jsem kdysi měla - všech 5 ! tak jsem řekla,že to nevadí . Takovou práci mi dalo vůbec něco vybrat , že se mi zpátky už fakt nechtělo . Úplně mimo jsem byla a že si obvykle to, co už jsem měla většinou pamatuju .
Pak jsem se v rámci hesla " už se to dneska víc posrat nemůže " rozhodla zavolat správcový . Už je to 14 dní, co jsem jí nahlásila , že mi praskla ta trubka ve zdi , ale stále nic , tak jako,že se připomínám . Paní to pojala tak , že mi nechala minimum prostoru na nějakou větu . Prostě mě řekla,že o tom ví a že to bude urgovat , chtěla jsem ještě říct , že už to fakt chvátá ,ale zavěsila . Prostě si myslim,že na to zapomněla . Jako já nevim, ale když vim,že někde praskne trubka , tak se snažim co nejdřív . Fakt se to rozšiřuje hodně rychle a už je to u zásuvky , což bude malér . Hlavně,že coby nájemce tam nemůžu dělat nic , ale oni se taky nesnaží . Tak je to snad pro jejich dobro, že ta zeď nebude až tak zničená , ale evidentně je jim to fuk .Sice najdou za mě nějakou firmu ,ale na všechno času dost . Hlavně to odnesu všechno já , protože já v tom budu muset bejt , teda snad budu moct . A jestli mě někdo řekne, že jsem to neřekla včas , pošlu je už někam .
Večer jsem si řekla , že si spravim náladu a budu se koukat na fotbal . Na zápas , kde byl můj oblíbenej rozhodčí a pohled na hezkýho chlapa vždycky všechno zlepší . Musela jsem se na to dívat přes internet , protože jediná sportovní televize, kterou mám tenhle zápas nedávala . Ta televize , kterou přeplatila jiná, takže už dávají ty "zbytky " , druhořadý zápasy , na který se stejně nikdo nedívá . Takže jsem musela někde najít živej stream a zdarma . Kdo to někdy hledal , tak ví , že proklikat se všema těma reklamama a porno stránkama je fakt na dlouho , ale povedlo se . Teda aspoň první 3 minuty tak . Pak se to každej půl minuty sekalo a zastavovalo . Ještě jsem hrdině do poločasu s tim hrdě bojovala , s tim,že jsem ze zápasu nic neměla a pak jsem to vzdala a šla spát . Ani tahle malá radost, aspoň něco pozitivního z celýho dne mi nebylo dopřáno . Prostě 25.2. preventivně vyškrtnout z kalendáře .