Tajemné školní kroky Pavlínky a Evičky
Vždycky, když jdeme do něčeho neznámýho je to tak trochu tajemnej krok . Nová škola, spolužáci. Ústav pro tělesně postižený . Přišla jsem tam do 6 třídy . Dali mě k učitelce, která učila na základce k dětem do 4 třídy , takže bylo jasný ,že jakmile se z toho stane malotřídka , tak bylo jasný, že se to odflákne . Za pár let tam přišel spolužák taky ze základky . Byla jsem tam hvězda , dlouho jediná, která se učila podle osnov ZŠ a proč to neříct - dělalo mě to dobře . Na každý vysvědčení vyznamenání , což jsem zase třeba na základce , kde jsem začala neměla - učila jsem se tak průměrně . Navíc jsem jako jedna z mála tenkrát jezdila denně domů , takže jsem byla ta "z venku " a to se cenilo Jenže časem jsem přišla na to, že i ty "blbečkové " ze zvláštní jsou jako já , většina vůbec blbá nebyla a určitě by na normální základku i měli jenže měli smůlu v tom , kde byli . Tam byla jen zvláštní škola a pokud měli navíc měli prostě smůlu . Ale přiznám se,že za blbečky jsem je zkraje měla . Ale tenkrát to tak bylo - zvláštní škola byla terčem posměchu a i já měla předsudky. . Ale jak jsem psala , tak brzy jsem přišla na to , že jsou jako já , nemají to napsaný na čele jakou školu mají a pokud jsem s nima nebyla ve třídě , kde třeba jim nešlo tak psát nebo hůř četli , nebylo nic poznat .
Pak jsem přišla na střední , což bylo na stejný škole , jedinej rozdíl byl v tom,že jsem tam zůstávala na intru . Bylo fajn,že jsem ty lidi už znala a věděla jsem do čeho jdu , i když na intr tam se mi nechtělo a ty 2 roky tam jsem hodně protrpěla . I na intru mě brali , takže můj nosík pořád nahoře . Škola obor švadlena taky pro mě byla lehká , teda až na praxi . I když na švadlenu jsem jít nechtěla , ale nebyla jiná možnost . S novou školou přišli i další nový 2 spolužačky , taky " z venku " Měla jsem za to ,že to bude pohoda a budu zase patřit mezi ty nejlepší ve třídě . Jenže přišla Eva , dokonalá Eva . Tu si hned urvala pro sebe jedna spolužačka se kterou jsem se kamarádila , na mě zbyla ta druhá -Vendula , Vendula byla sice fajn ,ale propadala i na tak lehkým oboru . Taky bych chtěla Evu ,ale Eva a spolužačka mezi sebe nikoho nepustili . Dokonce jsem zaslechla , že tak to má bejt to rozdělení . Eva byla za hvězdu po celým ústavu, kluci jí chtěli , co chcete v tom věku víc . Ve škole samý jedničky , učitelka z ní byla nadšená , ale spravedlivě oceňovala i mě . Měla jsem jí ráda ,ale najednou jsem byla ta druhá , druhá nejlepší . S tim jsem nepočítala . Vytáčelo mi , jak hlavně na praxi nám jí všem dávali za vzor . Evička totiž byla zdravá a měla zdravý ruce , narozdíl od nás , tak je jasný,že jí to šlo . Já měla praxi za 4 z milosti . Učitelka se ještě snažila nedělat rozdíly ,ale mistrový na praxi se o to nijak nesnažili . My nic neuměli, ale Evička všechno . Mohli jsme se přetrhnout a stejně to bylo málo .
Evička byla hvězda všude kam přišla a všichni jí měli rádi . Všichni se z ní mohli posrat . Jen vyvolený se kamarádili s Evičkou , ty druhý, jako já, s Vendulou . Našla si tam dokonce přítele - zdravýho , jak jinak a časem si tam našla práci jako zdravotní sestra a je tam dodnes . Všechno jí tak nějak spadlo do klína . Sama říkala ,že tam přišla jen proto, že chtěla vidět , jak to u nás chodí , obor lehkej , všechno jí šlo a vlastně to tam měla jen jako odpočinek a zábavu . Neměla tam jedinej problém , jen možná Vendula za ní lezla jako pes , protože taky chtěla slíznout smetanu a já jí byla málo , ostatně jako ona mě . Prostě jsme si zbyli .
Tenkrát mi to tak nepřišlo ,ale působila tam jako rušivej prvek . Navenek úžasná, kamarádská , chytrá a milá ,ale na takovou osobnost nebyl ten ústav připravenej . Vim,že pak ta spolužačka se s Evičkou přestala úplně bavit a že to bylo přátelství jako hrom . Možná jí vadilo ,že už jí nemá jen pro sebe nevim . Myslim ,že Evička měla za to , že je úžasná, ostatně jako kdysi já ,ale ona toho využívala a manipulovala s lidma , což myslim,že já jsem nikdy nedělala . Prostě udělala tam hodně dobra,ale i zla . A určitě spoustu závisti . Bylo až neuivěřitelný, jak jí všechno vycházelo . Ale jedno jí upřít nejde - rozvýřila tam stojatý vody a řádně . Jen tenkrát jsem to tak nevnímala , že za tou úžasnou fasádou je i něco jinýho - něco , co bylo v ní , nějaký to tajemství , který dokázala mistrně skrejvat .