Útěk "hendikepáčka "
Únik , útěk. Můžete utéct teoreticky ,ale ne prakticky . Nohy a potažmo ani ruce vás neposlouchají . Prostě jen sedíte, občas rehabilitace a s přibývajícím věkem máte chronický bolesti všeho . Nehledě na to, jak intentivně rehabilitujete , protože spazmy si vás vždycky najdou . Na vozíku věčně vytrčený nohy , což váš doprovod odjakživa irituje , ale vám to nevadí , spazmy zase úřadujou . Neberete to jako další den na vozejku , žádná trága jako to asi mají ty ,aspoň ze začátku , který se na tu svou 4 kolovou věc dostali v průběhu života . Vozejk je váš kámoš a jediná věc, kterej vám ten útěk může zprostředkovat . Teda kromě toho , když lezete po čtyřech , což jste jako děti hojně dělali a na kolenou a na prstech jste měli to , co jsme měli mít na nohou , mozoly, atd . Naopak nohy máte netknutý jako dětskou prdýlku a dokonce nemáte ani klembu , protože nechodíte a nemá se jak udělat . K chození a k útěku jsou potřeba boty . Od mala máte speciálně vyrobený ortopedický boty , všichni s touhle diagnozou mají boty od stejný firmy , takže spolehlivě poznáte svoje "bratry a sestry " . Časem už vám přijdou trapný a nechcete je nosit , chcete boty pro " normální " a dostanete je . Další "útěk " .
Samostatnou kapitolou jsou boty , na kterých nosíte aparáty .Nyní je vám přes 30 , takže v dětství nosíte ty " pravý" , těžký , kovový , kožený a při každým kroku vrzající aparáty . Pro představu ty, co nosil Forrest Gump . Aparáty , u kterých jste nikdy nepřišli na to , k čemu to vlastně bylo , protože chození v tom bylo za trest a strašně namáhavý . A výsledky to taky asi nemělo . Taky můžete " utíkat " s chodítkem . Stále je vám přes 30, takže jste ta generace , kdy vám lékaři a všichni zakazovali chodit v chodítku . Fakt to bylo považováno za něco škodlivýho , co vám spíš ublíží . Dneska je to přesně naopak a v chodítku si to drandí i ty nejmenší děti s postižením . To samý vozíky - za vašeho mládí měl člověk jen invalidní kočárek , těžkej , neskladnej , tušim,že je vyráběla Liberta . Dneska i ty nejmenší spunťi jdou hned na vozejk, pokud umí sedět . My jsme ke všemu přišli později . A myslim,že je to i díky tomu " nestavte je do chodítka " Pak se najednou stavět do chodítka mohlo , ba i muselo a pomalu jste se mohli začít hýbat . Mohli jste zahodit aparáty , 3x hurá a vzhůru do světa pohybu .
Trochu mě mrzí,že tenkkrát nebyly električáky , nebo takhle asi byly ,ale pro děti nedostupný . Pamatuju dobu, kdy se moh dostat až od 16 let, což už je dneska úsměvný , takže i ty nejpostiženější , který by ho potřebovali k samostatnosti , museli dál tahat pomalu stárnoucí rodiče na kočárech nebo mechanických vozíkách . Tenkrát sen a dneska realita , kdy i předškolní děti drandí na električákach a jsou svobodný hned od malička . My tu možnost neměli a kolikrát ani v těch 16 ne . Aby vám přiznali električák bylo v tý době prakticky nemožný . Je jiná doba a to je fajn . Jen dnešní děti s postižením to berou jako samozřejmost , že se můžou svobodně hejbat . Možná by taková exkurze do minulosti nebyla pro ně špatná , to, co jsme jim my museli "prošlapat " .