V ZOO aneb přes ulici
Dneska jsme vyrazili do zoo. Synovec nechodí do školy a už ani nebude , takže u nás bude každej čtvrtek a otázka je kam s ním. Rozhodli jsme se , že to dáme na rozjezd přes ulici a vypravili jsme se do zoo. Šli jsme horem přes Dinopark , protože to mam blíž od bytu . Kdo jste tam někdy šel, tak cesta do zoo vede pro kočáry a vozejky doslova džunglí, takže , kdo tuhle cestu naplánoval musel bejt padlej na hlavu . Měla jsem električák ,ale i tak jsem měla problém tam jet a nejhorší byly prudky kopce , akorát tak na rozbití víte čeho . Máma mě musela z kopce doslova tlačit , protože kola si jeli kam chtěli a bohužel kola od električáku se jen tak nezastaví na nerovným povrchu . Tak jsme si řekli , že příště si zajdeme a půjdeme dolem . Jsem zvědavá . Jediný plus byla japonská zahrada , takže jsem se tam zvěčnila , když už jsem se tam doklouzala . V celý zahradě jsme byli snad úplně sami až snad po hodině začali lidi přibejvat . Takže roušku nahoru, roušku dolů , otrava . Jak by to bylo krásný, kdyby tam nikdo nebyl ,ale to si určitě přáli i ty ostatní . Nicméně i tak tam bylo málo lidí, asi se ještě bojí . Zastavili jsme se v suvenýrech U Lemura , já čekala venku, protože vozejk a potažmo ani kočár se dovnitř nedostane , což je na pěst . Chtěla jsem magnetku . Jak víte jsem na to úchylná a na to, že tam defakto bydlim jsem jí ještě neměla a taky jsem si vědoma,že letos už mam s magnetkama skluz jak bylo všechno zavřený :D , ale bylo to fajn. Dali jsme si smaženej oběd, protože nic jinýho tam prakticky neprodávají a šli jsme kolem koz , kterým bych nejradši zakroutila krkem, neb jejich mečení mi jde až do bytu , pravidelně od 4 hodin ráno denně . Je fajn mít rád zvířátka ,ale zkuste si tam bydlet ,že . To spoustu věcí přehodnotíte . Takže tak , máme splněno a je fajn zase začít žít .