Vozíčkář a nádraží
Na nádraží se děje spousta věcí . Je to místo setkání , rozloučení , prostě místo plný emocí . Taky jsem kdysi jezdila vlakem z Prahy k našim . Jednou týdně na víkendy . Respektive do Plzně a z Plzně jsme jeli dál autem . Protože mojí domovině je dodnes blbý nástupiště a plošina by se nedala použít , teda ne,že by vůbec nějakou měli . Bylo to před 12 lety, takže se toho asi změnilo dost nebo aspoň doufám . A co takovej vozíčkář potřeboval , když chtěl jet vlakem ? Tenkrát tu trasu ještě nejezdili takový ty nový nízkopodlažní vlaky. Takže se muselo jít na web Českých drah a tam byl pro vozíčkáře formulář, kde se vyplnil , kdy chcete jet a jakej den . Už si to moc nepamatuju , ale vim, že to bylo dost s předstihem . Asi je to tak dodnes , že nejde si vzpomenout na poslední chvíli , že pojedete vlakem pokud máte vozík . Takže se vyplnil formulář a nezbývalo než se modlit , aby tam ta plošina byla a aby vám přidali i vagon, kterej měl sezení pro vozíčkáře , protože ani to nebylo vždycky .
Dostala jsem v Praze na doprovod asistenta . S električákem jsem nikdy nejela , byl moc velkej a byl by to problém. Jízda metrem, pak mě asistent zavezl koupit si lístek, pozdravit pár místních bezdomovců , který už mě zdravili jako první . Čekat u schodů na obsluhu plošiny . Někdy šla, jindy ne.Myslim ta plošina Asistent mě odvezl až k vlaku a počkal až odjedu , kdyby něco . Asistenti byli fajn a ostatní většinou mluvili na něj , jak je tomu zvykem . Bylo mi fuk, jestli je to chlap nebo ženská ,ale často se mnou chodil kluk. Jak už jsem několikrát psala , tak chlap asistent je pro mě lepší alternativa a víc jsem si s nima rozuměla a pokud jde jen o doprovod a jste s nim chvíli, tak je i jedno , "co " jde . Jednou jsem měla asistentku a nefungovaly výtahy, takže problém , jak se dostat na nástupiště včas . Nikde nikdo nebyl .Nečekala , vzala vozejk nahoru po eskalátorech , mě nechala klečet na zemi a pak se pro mě vrátila . Vzala mě před sebe a vyjela jsem nahoru po svých . Doteď to mam v paměti. Holčina drobná ,ale páru měla neuvěřitelnou . Zvládli jsme to včas . Pak si pamatuju , že jednou plošinu zapomněli , vagon taky , takže mě nahoru tahali ručně . Asistent a průvodčí . Hroznej zážitek - málem jsem vypadla z vozíku do kolejí . Takže jak vidno , nenudili jsme se .Jinak musim říct, že v Praze byly často problémy pořád s něčím, i když jsem se řádně předem přihlásila . To v Plzni ani jednou za celou dobu - vždycky tam ta plošina už čekala .
Občas jsem skončila v nakládacím voze , kde to bylo fakt "ech ", připadala jsem si tam fakt jak ten balík a navíc jsem zrovna byla nastydlá a nebylo mi vůbec dobře , takže cesta pekelná . ale víc jsem byla v kupé , kde jsem povětšinou byla sama . Až na jednu cestu - starší pár a paní pusu nezastavila . Jak tušíte , tak pro mě ta cesta byla peklo a byla jsem šťastná , když vystoupili . Jsem radši , když se mi nikdo nevšímá . Měla jsem vždycky připravený písničky na MP3 , který jsem si cestou pouštěla . Cesta myslim na hodinu a půl , někdy i víc a neutíkalo to skoro nikdy . Průvodčí se o mě taky nějak zvlášť nezajímali , což mě ani trochu nevadilo . Tak nemusí ze mě dělat celebritu , i když museli připojit ten "můj " vagon museli j ainak seřadit ty další či co . Další nemilá věc bylo wc , ve vlaku se na ně jít nedalo , takže jsem kdyby něco nosila plenu . S tim, že by muselo bejt fakt ouvej , protože sedět v mokru fakt ne . Znám případ ,kdy vozíčkář nepil před cestou i několik dní, aby se mu ve vlaku nechtělo na wc, což je šílený . Vždycky jsem si myslela,že chlapi na vozíku mají tohle lehčí - nemusí se nikam přesouvat ,ale vybalit to někde v kupé asi taky nebude to pravý ořechový .
Takže tak , upřímně jsem byla ráda, že dojíždění vlakem po roce skončilo . Auto je přece jen auto . Škoda,že tenkrát nejezdili ty moderní , který jsou teď . Ale zase ty zážitky - nervy, jestli tam ta plošina fakt bude , prohlídka nákladního vozu , projela jsem se po nohou na eskalátorech , což pro mě bylo poprvé v životě a hlavně jsem potkala díky tomu spoustu milých asistentů,který bojovali se mnou . .Byla by nuda , kdyby všechno pokaždý fungovalo .