Významné dny aneb 8 let na fotbale
Poslední dny jsou pro mě významný . V pátek Valentýn , to by měl svátek můj oblíbenec Valentino Rossi , píšu měl, protože se v Itálii ani obecně v cizině svátky neslaví . Co se týče Valentýna jako Valentýna , tak to mě nechává chladnou . Nikoho nemam a nejsem si jistá , jestli bych to "slavila " i kdybych někoho mohla . Trošku mě zaskočila kamarádka ze školy , naživo už se nevídáme , jen na sociálních sitích a ani tam už moc ne. Prostě mě poslala přes facebook valentýnku , což je něco , co je mi úplně cizí a přijde mi to zvláštní posílat to holka holce , mě by nic takovýho ani nenapadlo . Jasně , Valentýn není jen o milenecký lásce , ale z jejího podání mi to přijde , že šlo o něco jinýho. Ona přítele má a o mě ví,že já ne , tak mě to přišlo , že to poslala , aby mě "chudince " samotný vůbec někdo něco poslal . Přitom mě jsou valentýnky šumák . Trochu mi to tak přišlo , abych dostala od někoho aspoň něco , když už mě nikdo nemá rád ,ale třeba to tak ani nemyslela . A když jsme u kamarádek , tak ta, se kterou si dáváme pauzu si mě vyhodila z přátel , nikde jsem o ní nepsala nic, ale jak jsem psala psychicky to má asi špatný . Je divný si někoho smazat , když už se spolu nebavíme tak dlouho, když tak to měla udělat hned . Chápala bych to, kdyby se něco stalo mezi náma teď a ne po několika týdnech mlčení. Ale její volba .Já sama bych si jí v přátelích nechala i dál . Však jsme se mohli zase k sobě vrátit .Ale nutit jí nebudu . Možná,že odešla z facebooku celkově .
Včera měl zase výročí můj oblíbenej seriál Červený trpaslík , už 32 let od prvního dílu . Můj nejzamilovanější seriál, se kterým jsem vyrůstala a stále trvám na tom , že Dave Lister je můj vysněnej manžel . Na facebooku byl den statusů s hláškama ze seriálu , tak jsem se taky přidala . Stačilo napsat společnej hashtak a přidat citát . Ptala jsem se, jestli je nutný psát status v angličtině a odpovědí mi bylo , že ne , že jde hlavně o ten hashtag , takže jsem to napsala v češtině . Bylo by fajn , kdyby se připojilo hodně lidí . Dnes má Valentino Rossi narozeniny , takže zase vzpomínka a určitě dám nějakou gratulaci na stránky o motorkách, kde jsem . A zítra má zase narozeniny moje maminka .
No a hlavně - dneska slavim 8 let od chvíle , co chodim na fotbal . 16.2 .2012 , byl můj první zápas a hned se Schalke 04 , kde hrál můj oblíbenec Raúl a konečně jsem ho viděla naživo . Pamatuju si, jak dostat lístek byla hrozná fuška , tenkrát je nedával tiskovej mluvčí ještě , ale nějaká dylina , která nechtěla komunikovat , takže jsem si někde na netu posteskla a parta fanoušků mi tenkrát doporučila se obrátit na Pavla Pillára s tim,že on je v klubu jedinej schopnej . A tak jsme se potkali, moje nejkrásnější léta tam . Je fakt,že i s nim to byl porod a tenkrát se tam jelo na to,že lístky pro vozíčkáře si musíte zasloužit , což bylo v podstatě jakýsi testování nových . Nervy a neustálý připomínání se , že stále máte o to zájem ,ale nakonec se to povedlo . Myslim si,že jsem i dostala ten poslední lístek , protože tam něco bylo dopsáno i propiskou . Za všechno vděčím jen jemu . Pamatuju si, že jsem mu několikrát volala a měl hrozně sexy hlas , tenkrát jsem ani ještě nevěděla jak vypadá,ale už jsem tušila ,"že to bude vončo " a taky bylo . Nechtěla jsem , aby to skončilo u jednoho telefonátu s někým anonymním . Nesměl mi utéct . Věděla jsem,že u tohodle pána to nemůže skončit jinak , že se spřátelíme a taky se tak stalo .Měla jsem stěští,že si časem vzal nás vozíčkáře pod svoje křídla, i když se přiznám , že jsem se hned snažila bejt tam, kde on - náhodně - nenáhodně , však to znáte .
Byl to nádhernej zápas , hned u hřiště , všechno nový , jiný voňavý . Po čase i láska, jak víte , nemělo to chybu . Pamatuju doby, kdy to tam bylo na ligu volnější i co se sezení pro vozíčkáře týče . Žádný striktní místo jak teď , kde nesmíte ani vybočit kolo . Hezky za bránou , i když pro někoho to možná bylo horší místo než teď , zejména proto, že bylo bez střechy , ale za mě top . Bylo to tam takový free , vedle si pamatuju,že měl stan ČT sport , tam vysílali a překračovali nás , všichni tak posedávali, polehávali , víc místa k žití a hlavně na nás nedohlížel žádnej pořadatel , jakoby jsme vůbec kdy mohli třeba vjet na hřiště , kor když tam je schůdek . Dneska jsme trapně hlídaný i my vozíčkáři Nastrkaný sice pod střechou, ale permanentně je tam málo místa a mačkáme se . Prostě bylo to všechno lepší než teď .Větší svoboda . Kolikrát s náma byli zadobře i ty moderátoři z ČT a úplně v pohodě jsme tam tak spolu existovali a dělili se o to místo . Méně je někdy víc a tady to platilo . První 4 roky super, další 4 roky peklo,ale to už znáte . Takže už jsem s nima spojená 8 let . Ale jo přes všechny ty věci k nim pořád patřim a oni ke mě .