Na intru- vojenskej režim versus volno
Moje intry byly jiný než většina . První byl doslova pasťák , kde s náma nic nepodnikali a jediný povyražení bylo každou středu mít vycházky na 2 hodiny do místní ospalý obce . Za to , jsme se museli hlásit každej den v 15 OO a taky jsme měli podle pokojů služby v úklidu v kuchyňce a každej čtvrtek byla takzvá generálka , kde jsme si museli uklidit pokoj . Žádnný plusový body jsme za to nedostávali a neznámkovali nás za to . Jeden záchod pro asi 5 vozíčkářů ovšem s tim, že pokud bylo na normálních obsazeno , tak nám tam lezli i nevozíčkáři . Bonus bylo to , že naše wc bylo přes koupelnu a nedalo se zamknout , takže vylučovat, když je v koupelně narváno s pocitem, že tam může kdokoliv vlítnout, byla fakt slast a mimochodem , byla vana a jedna jediná sprcha pro asi 15 holek , nepochopim . Taky jsme měli každej den hodinu studijní dobu , já byla premiantka a učení mě šlo a bylo až trapně lehký , takže já fajt hodinu denné na učení nepotřebovala ,ale vysvětlujte to vychovatelům a vadilo mě , že jsme se museli učit, i když jsme měli zrovna tejden praxi a do školy nechodili . Pokoje pro 3 lidi takt malý a když jste byli na vozíku 2, tak 2 vozíky se do pokoje už nevešly, takže jsem ho musela mít na chodbě .. Všechno v areálu na konci vsi, jak se tenkrát takový organizace stavěli . Nuda, buda, šeď,šeď . Nemocniční režim .
Druhej byl ráj , narozdíl od první školy a intru jsem na tuhle školu chtěla . Vychovatelé o pár let starší než vy , dready, piersingy , uvolněný , žádný zákazy a příkazy Často vzezřením spíš bezďáka a feťáka než někoho, kdo pomáhá lidem s handicapem , prostě byste to do nich neřekli..Tykání jim bylo samozřejmostí a to i když nebyli přímo vaši . Rozdíly se nedělaly a nikdo se nad nikoho nepovyšoval . Mě se třeba hrozně líbilo, že mě každej vychovatel znal jménem , protože jsem hodně introvertní a netoužila jsem bejt v centru dění a je fajn , že i o mě " neviditelný " věděli,že tam jsem .Tam nebyla studijní doba , všechno bylo jen na nás a slovo musíš tam prakticky neexistovalo . Nechceš se učit - tvoje následky . Což si myslim,že je správnej přístup . Nástupy taky neexistovaliy, ba ani nějaký služby na úklid atd . Jen v prváku jsme měli při rodinný výchově odchod na intr a každej jsme si uklidili pokoj . Asi pro nás s postižením dobrý jen nácvik , ale mě to nebavilo . A co , když to děláte se spolubydlou a jste za 10 minut hotový , takže když učitelka odešla ke klukům , tak jsme si lehli do postelí a relaxovali . Byla jsem ráda, když ve druháku jsme na rodinku měli třídní a ta už nevyžadovala učení praxí , ale teorií . Co jsem nejvíc oceňovala byla koupelna u každýho pokoje , luxus po tom, co jsem zažila , všechno upravený pro vozíčkáře - jen pro nás 3 na pokoji a nikdo nám tam nelez . Je teda fakt, že ve druháku jsem měla spolubydlu, která potřebovala pomoc na wc, ale jen někdy a pomoc při koupání , takže tam chodila vychovatelka a bylo to rušnější než v prváku , kde jsme ani jedna pomoc nepotřebovala , ale dalo se to .Patra smíšený s klukama a každá výchovná skupina měla vychovatele a vychovatelku , aby každý pohlaví mělo svýho koupače a vysazovače na wc .
Vycházky jsme sice mohli mít, ale nikdo je moc nevyužíval , já sama vůbec, protože jsem v tý době neměla električák a sama jsem se nikam nedostala , ale i ostatní tohle nevyužívali . Párkrát jsem byla si sednout s kámoškama , který jsem poznala na internetu a přijeli za mnou nebo jsme si byli sednout s holkama z pokoje odnaproti , ale jinak jsme jezdili na akce společně s vychovatelema . Měli toho pro nás hodně , takže "venku " jsme si to užili i tak dost a neměli jsme někdo chutě chodit ještě někam sami . Ale je fakt,že jednou jsme šli i do rockovýho klubu s vychovatelema a tam jsme mohli pít i před nima . Dokonce mohla pít i moje spolubydla, který bylo tenkrát 16 . Ale i tak moje kamarádka chodící a tudíž mohla kamkoliv bez omezení vozíku , chodila do města města jen několikrát za rok . Nějak nás to nelákalo . Ale je fakt, že jsme trochu jiný než jsou " klienti " "normálních " domovů mládeže . V celý instituci bylo asi 40 vychovatelů , tak se občas stalo,že jsme se do někoho zahleděli . Vtipný bylo když třeba já měla 2 kamarádky ,ale každá jsme měli jinýho vychovatele - takže třeba jedna se přiznala , že má slabost pro vychovatele " Jarky " , Jarka " byla pohoršena , protože je nechutný , když se někomu líbí , zrovna její vychovatel a tak to bylo u nás všech , co je moje - není pro mě . Brali jsme je tak nějak jako starší sourozence , takže jak někdo může takhle myslet na "bráchu " . Vychovatelé měli taky jinou náplň práce než na jakou jsem byla zvyklá - koupání , pomoc na záchod, oblíkání a pomoc při jídle dělali oni , pro mě příjemnější než kdyby to dělaly sestry, kterých bylo na celej ústav asi tak pouze 6 . Nikdo tam nikdy nenosil zaměstnanecký ústavní hadry a chodili v civilu , což navozovalo pocit neústavního ústavu , nikde ploty a do školy jsme museli chodit poměrně dlouhou cestu venkem , intr v normální zástavbě , v normální ulici , aby na nás mohli lidi "koukat" a my na ně .Tady byly pokoje prostorný a vešli jsme se tam v pohodě i se 2 vozíkama . Mohli jsme si přivézt z domova i svou vlastní tv , což na prvním bejt nemohlo , takže jsme večery strávili u televize . Byla i dobrej způsob seznámení se , různě se tak chodilo k tomu, kdo jí měl na pokoji a zabíjelo to čas mezi večeří a večerkou , teda pokud jsme neměli nějakou večerní akci .Leckdy jsme se vraceli až kolem 23 hodiny a druhej den alou do školy . Mohli jsme si taky říct, kam bysme chtěli a oni se snažili nám vyhovět . Taky jsem třeba byla individuálně s vychoušem na koncertu Linkin Park nebo mě vzal do metalovýho klubu za svym kámošem a já si tam mohla vybrat odznáček, heč . ak se snažili pracovat i individuálně . Asi jediný co bych změnila je větší provázanost s jinýma skupina . Občas , když bylo něco velkýho třeba divadlo nebo hokej, tak s náma jelo i víc skupin a bylo to namíchaný a často nás hodili na krk i "cizím "vychovatelům ,což bylo taky fajn, zažít i jiný lidi, ale jinak si každá skupina hrála na svým písečku a třeba se stávalo , že jiný skupiny chodili na akce často ,ale jiný třeba vůbec . Asi všude měli nějakej plán kolik toho za ten rok navštívit , ale záleželo na tom, koho vám přidělili , například ty moje kámošky chodili oproti nám někam málo .Na pokojích jsme byly taky namixovaný , co se týče vychovatelů .
Já nevim , ale přijde mi takový starodávný, když musíme uklízet a mít nějaký služby , o to víc , když za to nic nedostáváme , žádný ohodnocení . O to víc , když máme každej nějaký omezení a logicky nemáme stejný možnosti . A nějaký známkování úklidu pokoje ? nenechte se vysmát, já jsem pro volnost , ne pro vojenskej režim . Jako samozřejmě , pro zdravý lidi může bejt i tohle nepředstavitelný a berou i tohle jako onen pasťák , zejména co se vycházek týče, ale my fakt neměli potřebu se někde ožírat a pařit . Vychovatele jsme brali jako sobě rovný ne jako dozor a ani oni se nechovali jako vychovatelé .Nikdy na nás nekřičeli a bylo vidět,že svou práci dělají rádi ..Například ten můj se mě hned po pár dnech na intru ptal, jestli piju a kouřim , že by mě dal cigáro a myslel to úplně vážně , jakej rozdíl od zkostnatělýho intru číslo 1 , byla jsem tenkrát už dospělá, ale stejně . Takže dny s kámošema .A opravdu neústavní ústav , jak to mají v mottu a názvu ..