Moje psaní Stránka obnovena od 20.2.2021

Obrazová procházka po Jedličkově

10. 3. 2021

Abych tu pořád nepsala jen o intru v Praze , napíšu i o dalších věcech tam . Měli několik budov , přesněji řečeno 4 , dva intry , školní budovu , takzvaně starou budovu řečenou Starák a pak se přistavěl reha pavilon . Starák je vlastně ten pravej Jedličkův ústav , první budova , kde se v roce 1913 začalo . Začalo to malým domečkem pro pár dětí až se to rozrostlo do podoby , kterou vidíte na první fotce - prostě barák jako kráva . Starák funguje dodnes , je tam ředitelství , dílny pro praxi švadlen a tak. Taky jsou tam dílny , kam jsme chodili i my v rámci výuky . Keramická , práce se dřevem , textilní a košíkářská dílna . Vždycky to bylo tak , že v jedný dílně jsme byli 3 měsíce a pak jsme šli zase jinam . Ty 3 měsíce bylo maximum a často jsme šli jinam i dřív . V každý dílně se dělal určitej výrobek , kterej se pak předložil na konci roku se zkouškam . V každý dílně byl jeden mistr výcviku a většinou jsme tam byli po jednom . Mě nejvíc bavila práce se dřevem a nejmíň košíky . Všichni jsme měli špatnou jemnou motoriku a nikomu to moc nešlo , plus tam byl mistr , kterej byl značně neoblíbenej všema , byť byl taky na vozíku . Říkalo se,že jedinej z nich neměl pedagogický vzdělání a bylo to znát , choval se úplně jinak než ti ostatní . Takže každej byl "nadšenej " , když musel ke košíkům a snažil se pracovat rychle, aby tam neztvrdnul celý ty 3 měsíce . Tyhlety dílny byly odkaz na začátek , kdy je tam zavedli už od vzniku ústavu , tak to tak přetrvává dodnes , i když já to vždycky považovala v dnešní době za zpátečnický . A téměř každej novej si myslel, že na Staráku je klasická škola i já když jsem se jela poprvé podívat do školy jsme zastavili u Staráku a museli nás poslat o asi 600 metrů dál, že škola je tam .Ale vypadalo to,že jsou zvyklý, že si to lidi pletou .Myslim, že dost kolemjdoucích ani neví , co tam vlastně je, případně si myslí, že je to jen ta jedna budova .

Taky jsme tam měli svou kmenovou třídu . Jako jediný .Ve škole jsme svou neměli a chodili jsme do tříd tam, kde bylo volno , což nás všechny prudilo . Naše třídní si to sice pochvalovala jak je na Staráku klid , ale mě tam vadilo, že tam není ten kontakt s ostatníma , ani s těma učněma jsme tam v kontaktu nikdy nebyli . Upřímně, mě ten barák děsil a nikdy jsem se tam necítila nijak dobře, ticho, obrovský prostory , tmavo a hlavně to tam všechno bylo ošklivý a starý . Skoro všichni jsme tam radši ani nechodili na záchod a nechali jsme si to na školu . Naštěstí jsme tam nikdy nebyli celej den . Ne,že by to tam nebylo upravený pro vozíčkáře nebo tak, ale bylo to tam prostě divný to prostředí , byla tam strašně cejtit ta minulost a bylo to, jako kdyby jsme se ocitli zpátky v čase a ne v 21. století . Ponurost , depresivní , fuj. Osobně nechápu , co se tam naší třídní tak líbilo , mě to tam děsilo . A nepomohlo ani to , že tam běžně byly na stěnách obrázky z doby doktora Jedličky .Tenkrát tam nebyly diagnozy jako dneska , protože dnešní diagnozy v tý době prostě neměli šanci přežít , takže hodně děti po úrazech elektrickým proudem, bez končetin a hodně s křivicí . Takže tyhle obrázky plus to šero tam a nehezký prostředí - na posrání strachy .

Nikdy jsem nechápala , proč je to tam takový pořád jak to bylo , jestli z hlediska financí , nebo to je nějaká památka , že se do toho nesmí moc sahat , každopádně spát bych tam nechtěla ani za zlatý prase. A to tam pár studentů z vysokých škol i bydlelo jako na koleji . Mají můj obdiv . Na druhou stranu tam zase některý věci byly jako pěst na oko . Třeba hned vchod, klasický vrata, ale když jste vešli, tak za nima dveře na fotobuňku a několik takových dveří, výtah , ten tam taky v době svého vzniku určitě nebyl a hlavně cvičebna rehabilitace - dveře z roku raz dva, ale když jste vešli , tak tam rehabilitační stůl na dálkový ovládání , počítač pro sestru , ty nejmodernější pomůcky , vozík na stání, různý dlahy , motomed.. poprvé mi to vyrazilo dech . Na chodbě jste ještě v roce "1920", ale stačí otevřít dveře a jste rázem v součastnosti . Působilo to ale zvláštně vzhledem k tomu prostředí, který převažovalo .

Pak samozřejmě škola a tady se dostáváme k tomu proč se něco jmenuje Stará budova . Škole se říká Nová budova , byla sice postavená už v roce 1926, ale Starák byl starší a to "nová "jí zůstalo dodnes . Zajímavostí bylo,že za komunismu bydlely děti přímo ve škole , kde měli pokoje a chodili rovnou do tříd , intry ještě nebyly . Nedovedu si představit , jak tam mohli žít a kam se vlastně v tý škole všichni vešli , nicméně to tak bylo a zůstalo až do pádu komunismu .V současný škole jsou taky některý věci , který bych tam nikdy nečekala - například opět několik samostatných cvičeben na rehabilitaci , opět plně vybavených , nicméně škola aspoň vždycky vypadala jako v 21. století, tak to nebyl takovej šok . Byla sice centrální rehabilitace , ale já chodila cvičit , kde spíš bylo volno , takže doslova pokaždý jinam a z baráku do baráku , což bylo otravný to střídat i pro ty rehabilitační sestry, že museli přebíhat z budovy do budovy , nicméně to tak je . Takže skoro na každým patře cvičebna i ve škole , nikdy nebyla označená , tak mě i překvapovalo , že tam je . Dokonce jsem chodila do školy i na vodoléčbu , což jsem taky vůbec netušila,že tam je. Bazen tam sice nebyl, ten byl samostatně jinde , ale opět vybavená vanama , perličkama atd . A opět strašně nenápadná místnost . Prakticky se dá říct, že kde se žilo , tam bylo rozmístěno něco z rehabilitace i na těch místech , kde se to nečekalo . Měli to ošéfovaný všude .

Taky tam byl takzvanej reha pavilon , kterej byl nejnovější . Tam už podle názvu sídlilo hlavní jádro rehabilitace, ergoterapie ,jsou tam cvičný byty na jeden školní rok , kde jsem byla i já , další vodoléčba a tentokrát i s rehabilitačním bazénem , sídlila tam organizace , která "dávala " asistenty , udělali tam školní družinu pro denní děti , za mě byla družina ještě u nás na intru v jiným patře a taky tam byla udělaná kavárna . Vim,že kolem reha pavilonu byly vášnivý debaty , protože odpůrci nechtěli to tam zastavět něčim obrovským . Vždycky se vycházelo z toho , že ústav chce bejt co nejvíc otevřenej a dělat z toho vlastně malý město další budovou spousta lidem tam nebylo po chuti , nicméně reha pavilon se stejně postavil . Bylo tam vlastně všechno . Jen na koně jsem jezdila mimo do nějakýho eko dvora , tak to měli jinde , ale to bylo snad jediný .
Pak je ještě součástí bazén s posilovnou , tělocvična , můj intr a intr číslo 2 . Snad je to všechno .

Starák - tam to všechno začalo